to top

13. týden: O práci po práci

Jednoho pátečního odpoledne, po upracovaném slunečném dni, ocitla jsem se v multižánrové kavárně. Potřebovala jsem skleničku vína, abych vám konečně napsala: Já mám práci! Víte, co je na mé práci v pohodě? Proč je tolik k neuvěření? A proč jsem se k ní bála přiznat? Protože prostě v pohodě je a já tomu furt nemohla uvěřit. Jo, tomuhle jsem nebyla schopná uvěřit, ale jinak spoustě věcem, pro někoho blbostem, věřím. Věřím na anděly, víly, minulé životy, a že mě tři kafe denně nezabijí. Moje nová práce, jo, já mám fakt práci! Tak znovu, moje nová práce je super! Žádný nepříjemný otravný od do to není…

 

Švédský romantický film

Chtěla bych vám také napsat, proč je moje nová práce prostě vlastně „divná“ – podezřelá…  Vycházím z předešlých pracovních zkušeností, které byly útrpné od do a zachraňoval to většinou jen kolektiv lidí. Můj nový job je ta typická práce ze švédského romantického filmu na TV Barrandov. S úsměvem a větrem ve vlastech si tam vplujete, cestou koupíte kávu, pozdravíte se s ostatními zaměstnanci – samozřejmě širokým úsměvem a zas z ní takto odejdete, sice kolikrát unavení (šlofíček v tramvaji to jistí), ale jinak v pohodě. Je to prostě nezvyklé. Ale rozhodně si nestěžuji – naopak! Miluju ji, cítím, že tam patřím. (Kam jinam šoupnout pracovitou vílu?) No, a to tam dokonce i makáme jako šroubečci, můžu se tam vyblbnout ve všem co mě baví: social, grafika, texty, weby, online prezentace, organizace, systematičnost…

 

Pýcha a předsudky

Bavila jsem se po Vánocích s kamarádem a sdělovali jsme si čerstvé zážitky z našeho brigádničení v krámě. Shodli jsme se velmi jasně, že lidi – zákazníci nejsou tak v nepohodě, jak říkají zlí jazykové. Naopak jsme byli mile zaskočení, jak lidé i krásně zdraví, smějí se a vtipkují. Shrnuli jsme to tak, že možná jen žijeme v nějaké sociální bublině, nebo jim svým optimismem nedáváme moc na výběr. Pak začali hrát devadesátky, já zavískla a šlo se tančit. Debata se uzavřela.

Ale měla prostě jeden point, ta debata. Možná jen žijeme předsudky o prodavačkách a zákaznicích. Možná fakt existují zaměstnání, kde vám může být dobře a možná můžete být i většinou spokojený zákazník. Jen prostě ty negativní zkušenosti v nás rezonují tak moc, až nám zalepí oči. Možná jsme jen tak pyšní a nedokážeme se správně zapojit do kolektivu (myšleno malá/velká sociální skupina), protože jím pohrdáme a pak si lidi vykládáme nesprávně po svém a vzniká nekonečný koloběh naštvání…

Prostě se snažím říct, že můžete být v práci spoko. Ať už se tomu říká štěstí, sociální bublina, nebo že jste do nepohody. Ale musí to fungovat oběma směry.

 

Nikde to není ideální
Ale ideální nejsme ani my sami

K tomuhle sluníčkaření o práci je nutno ještě rozhodně něco dodat! Nikde to není ideální,  a už vůbec nejsme ideální my sami.

Vždy vás bude někde něco štvát. Vždy budete mít někdy dny blbec a někdy prostě to kafe v kancelářské kuchyňce dojde! Někdy vám dokonce rupnou nervy a řeknete něco vhodného k budoucímu zpytování a litování. Ale prostě to se stane, a pokud kolem sebe nemáte  „stádo krav“ nebo nejste tím kusem hovězího sami, tak to ti lidé pochopí a pomohou vám to překlenout, abyste zas mohli ideál alespoň předstírat.

 

Aktuálně mě napadají mé 3 nejčastější pracovní kiksy: 

Rybička Dory. To jsem celá já, když jsem unavená a jsem v práci. Schopná se zeptat dvakrát po sobě na to samé a nevnímat odpověď. Fakt tohle je moje specialitka! Po druhé jsem schopná zavolat na stejné číslo a ptát se na to stejné… Ale mně to prostě nedochází, dokud mě na to na druhé straně neupozorní! 

Stav: Jsem šikovná a krásně mi to jde. Znáte to, že jste si v jeden moment řekli: „Dneska mi to fakt jde!“ A pak jste něco provedli? Třeba já jsem rozbila vysoký skleněný strom v Nanu Nana, když jsem se při ranní směně v duchu pochválila, jak mi ten úklid jde ten den krásně od ruky. Pak už se jen sypalo sklo a obchod zahalil umělý sníh, jenž se díky statické elektřině chytal na vše…

Nebo také bojuji s prostořekostí. Odjakživa si píši deník a vůbec se z pocitů ráda vypisuji. Je to můj zvyk – návyk. Možná i trochu hobby… Ale občas zapomenu, že pracovní e-mail není deník a moje pocity fakt nikoho na druhé straně nezajímají,.. Zvlášť ty menstruační… Raději píši e-maily stručně, jasně. Nejenom proto, že jsem v práci dost systematik a „chlap“, ale i z tohoto důvodu… Mých pocitů je mnoho, na to ještě tenhle svět nemá 😀 #takeiteasy #takeitslow

 

Už mi došlo vínko. Tak se mějte krásně a pokud máte sami se sebou výživný pracovní zážitek, napište mi ho do komentářů 😉 Snad jsem vás zas trochu pobavila sama sebou.

 

 

 

 

Luciessence

"Nechť nás život baví, nechť jsme pro sebe svou esencí!"

Leave a Comment