to top

Koupím si kus pole.

Dnešní den ze začátku nevypadal tak přínosně, jako mi přijde teď odpoledne, kdy jsem přišla domů, padla do postele a někde mezi kimči a žloutkovýma věnečkama pochopila pár zázraků – informací, které mi tento den dal.

V ranních hodinách jsem absolovala schůzku u své bankovní poradkyně, která je velmi milou sympatickou ženou a věnuje se mi pokaždé, jak potřebuji, i když někdy ta potřeba spočívá ve vysvětlování naprostých bankovních banalit. Ale co, nějak se to musím naučit. Podstatným není ani tak to, že jsem měla schůzku, ale co mi schůzka vryla do hlavy. Pojem „dlouhodobé spoření“.

Bankovní poradkyně mi ukazovala, jak si v prostoru svého internetového bankovnictví mohu naplánovat, jak by se mi líbilo do budoucna spořit, na co a kdy je vhodné zařídit si životní pojistku plus podobné produkty bankami nabízené. K tomu, v co se mi to všechno v hlavě spojilo, se dostanu za okamžik, až vám vysvětlím, co následovalo po návštěvě banky.

Jelikož jsem byla v centru, chtěla jsem využít příležitosti a stavit se podívat po zimním kabátu a konečně si koupit, zas po dlouhé době, nové Levis džíny. Dorazila jsem na Václavské náměstí, zjistila, že mé vysněné džíny nemají ve správné velikosti, tak jsem za nimi jela až na Pankrác. Tam mi někde v kabince, při pohledu na cenovku, došlo, že hodlám utratit tři tísíce korun za jedny džíny, a že jsem se kvůli těmhle džínům rozhodla jet až na Pankrác. Vybavila se mi i slova bankovní poradkyně, při pohledu na moji ostře růžovou rtěnku, že je potřeba začít šetřit a neutrácet jen za kosmetiku a oblečení. Usmála jsem se, zaplatila a jela domů.

A teď se zas vrátím zpátky do té postele. Tam mi totiž zejména došlo, že mi něco v životě chybí. A není to chlap se svaly a zámkem, ani miliardy korun a ani další troje nové džíny. Došlo mi, že ta dnešní konzumní společnost mě dělá více vykořeněnou než chudou. Chybí mi fyzická věc, kterou bych si mohla celoživotně hýčkat a pracovat na ní.

Přemýšlela jsem, jaký je rozdíl mezi mnou a třeba mou prababičkou. Přijde mi, že dříve vlastnil člověk nějakou půdu, kterou obdělával a po generace si ji v rodině předávali a hýčkali. Vážně jsem se zamyslela nad svými životními prioritami a vyšlo mi následující: Budu pracovat, budu blogovat a využiji nově nabytých finančních znalostí, abych měla, co obdělávat. Potřebuju obdělávat! (Nepotřebuju nutně novou rodinu, prestižní práci ani neomezený počet nekvalitních kalhot.) A pak mi také došlo, že není blbost vyhodit tři litry za džíny, když jsou kvality Levis a pokud po věnečkách nepřiberu, tak je klidně možné, že se dočkají i obdělávání pole.

Je to o tom uvědomit si, co nám za opravdové zlepšení života stojí. Jestli je to omezovat se a věci si nekupovat, spořit a hledat partnera z principu a nebo si uvědomit, že je potřeba dělat věci, jež nám budou prospěšné z dlouhodobého hlediska. Spořit si budu na to, co mi život opravdu udělá lepším a ukotvenějším a ne na to, co mi banka doporučí.

Teď si řeknete, co to kecá, vždyť je spořit jako spořit, ale já si myslím, že je rozdíl mezi hledáním naplnění („Ježiš, musím na něco spořit!“) a naplněným žitím („Potřebuji bezpečí. Potřebuji byt. Začnu si na něj spořit.“). Necítila bych se se sebou dobře, kdybych začala spořit jen proto, že se to ode mne očekává a ne proto, že si tím vytvářím lepší realitu. Necítím to tak, že by banka měla moc dotvářit mou realitu k dokonalosti. Cítím to tak, že si tvořím vlastní realitu a jdu svou cestou, já si rozhoduji na co si kdy a jak budu spořit. Pokud víme proč věci děláme tak a tak, dělá nás to svobodnějšími. A pokud to vychází od srdce i šťastnějšími.

Asi si půjdu dát ještě porci kimči, jeho ostrost provokuje spalování…. Fakt musím udělat něco s tím, abych nežila jen tak naoko v tomhle proudu konzumu. Pokud ten proud je řekou, chce to nový přítok. Minimálně.

Budu se držet svých pocitů, dále si je analyzovat a nepořizovat si děti pro zabití nudy. A asi začnu šetřit na ten „kus pole“ – s mojí bankou.

Luciessence

"Nechť nás život baví, nechť jsme pro sebe svou esencí!"

  • erko

    Krásně napsané, jak to děláš, že víš ve svém věku to co já až v padesáti? Dám si to snad vytištěné za rámeček 😀

    13.11.2015 at 9:23 Odpovědět

Leave a Comment