to top

Bizarnosti, na kterých může ztroskotat dlouholeté přátelství.

Antikoncepce

Byla veselou, usměvavou holkou, která stále házela vtip za vtipem. Prostě príma pozitivní človíček. Jednoho dne přišla na sraz se zvláštním šklebem. I v obličeji a na těle vypadala jinak. Celkově působila nafoukle a chovala se najednou nafoukaně.
Nepoznávala jsem ji. Hledala jsem, zda se v ní stále skrývá má kamarádka po devět dlouhých let. Na základě tohoto článku jsem si uvědomila vytrvalost mé pátrací akce. Už na to kašlu. Závěr: Přátelství pohřbila hormonální bouře.

Hormonální antikoncepce změnila její povahu.

Mé optimistické naladění jí najednou připadalo smutné.

Vlastně ji obdivuji, jak se sebou dokázala vydržet na antikoncepci tak dlouho! 😀 „na drogách“

Názor: Být jejím partnerem, okamžitě jí antikoncepci zakážu. Ironií je, že po tom, co některé ženy začnou antikoncepci brát, aby si mohly užívat, přestanou na sex chuť mít. Děsivá představa…. Jasně chápu, člověk může brát třeba léky, které poupravují chování hormonů v těle, ale léčbu většinou podstupujete krátkodobě a částečně nedobrovolně. Rozhodnutí brát antikoncepci je dobrovolné úplně. Smutné je, že i když žijeme ve 21. století, stále tu chybí účinná antikoncepce, která by byla zdravotně nezávadná a vyvolávala spokojenost u muže i ženy.


Promlouvala ke mne jeho matka

Rodiče jsou v našem životě přítomným elementem od dětství po dospělost. Ovšem tento element je velmi osobitým prvkem v neustálém pohybu. Může se přemisťovat a evidentně i měnit tvar.

Měla jsem kamaráda, pro kterého byla jeho maminka modlou. To se ale projevilo až během puberty, kdy evidentně vrámci vlastního vymezování hledal vhodný vzor a neměl nic lepšího na práci než si vybrat za vzor svou mámu.

Normálně jsem třeba kecali a najednou – jak ze záhrobí, skrze něj promluvila jeho matka. Bylo to až hrůzostrašné! 😀

Modelová situace:

On: A jak bylo na chatě? Tam muselo být teď moc hezky. Byla jsi se koupat v řece?
Já: Jo, bylo krásně, sluníčko svítilo a ….
On: A to jsi tam jako byla sama? To se zbláznila, vždyť se ti může něco stát. Teď zas chodí na Berounsku nějací zloději, co vykrádají chaty. A co na to říkají rodiče? Máš tam alespoň někoho kontaktovat, kdyby se něco stalo? Prosim tě! Fakt by jsi tam neměla být sama. Aspoň nějakého kluka kdyby sis našla!

Ať už jsem dostala zrovna přednášku o tom, jak špatná jsem dcera, vnučka, studentka, člověk, jen jsem tam dokázala sedět, konsternovaně kývat hlavou a přemýšlet, zda jsem opravdu tak hodně nezodpovědná zlobivá holka. Úplně jsem zapomínala na to, jak krásný bezpečný pobyt na chatě byl a jak ve vesnici mám kus rodiny i známé, takže se nemusím bát. Strachy matek, dokáží putovat, přeskakovat. To mi věřte, něco o tom vím. Na chatu si jezdím sama vesele dál a tomuhle človíčkovi, už neodpovím ani na smsku. Co kdyby mi náhodou chtěla odepsat „jeho matka“?

Ps: Nemám moc ráda lekavé scény v hororech. A ještě čekat, kdy ho jeho guru matka posedne v reálu. Blé! Kdyby to šlo alespoň vypnout! Ale ten člověk v matka módu vydržel několik hodin. Tohle je smutné a ne to, že jsem optimistka – viz. antikoncepční konec přátelství.


Přátelství škodilo tomu druhému

Znala jsem toho člověka od útlého dětství. Znala jsem ho veselého, ukecaného, hyperaktivního, schopného tvořit a organizovat.

Najednou přišlo mlčení. Neschopnost mluvit o tom co cítí a co chce. Strach jít do konfrontace i do obyčejné české humorné, která umí uvolnit mnohé cestou vtipu.

Jelikož toho člověka znáte dlouho i tušíte proč mlčí. Právě proto vás štve, že se vzdálil tak hluboce od svého autentického já. Máte pocit, že už jako jediný vidíte krásu té jeho bytosti. Což je smutné! (Tohle a ne že jsem optimistka.) Stále pozorujete, jak se několik let topí v křivdách, které mu jiní způsobili, chcete-li topí se ve věcech, které si křivadami nazval sám v sobě.

Trávíte spolu volný čas, ale každý pokus, který by ho měl nasměrovat k úsměvu, aktivitě, kreativitě a realitě, že život je krásný, přichází vniveč. Jelikož jsem byla v životním období, kdy jsem nutně potřebovala se stále rozvíjet, sebevzdělávat, někam se posunout a dořešit si jisté zdravotní záležitosti, nebyla jsem pro tu osobu vhodným společníkem. Moje pozitivnem nabitá povaha ho pomalu zabíjela a mě nutila stagnovat. Věděla jsem, že když ho odříznu zůstane sám, ale doufala jsem, že beze mne se mu konečně podaří padnout na životní dno, uvidí v čem se topí a snad se od toho dna odrazí. Doufám, že už se tak stalo.

Může se stát, že pokud prožíváme životní fází okořeněnou například pozitivismem, může to člověka, jenž si potřebuje nutně prohlédnout své největší životní odpady a nedostaky, odvádět od věnování se a řešení vlastních záležitostí. Protože pokud si hluboce neuvědomíme, jak moc jsme smutní, nenapadne nás začít se dělat radostnějšími. Bohužel mi to nedošlo hned a v přátelství  jsem s nadějí na lepší zítřky pokračovala.

I odloučení může být láskou – projeveným respektem, k té osobě. A asi tuším, jak by se k tomu ta osoba vyjádřila: „Ty tohle a ono se tamto.“ Nedat té osobě šanci budovat si další křivdy, znamená jí pomoci. I když jsem daleko od ní časem a místem, stále jí přeju jen to nejlepší. Pseudo přátelé nejsou tím, co ke zlepšení svého života potřebuje. Stačí jen pár VLASTNÍCH dobrých rozhodnutí.

A kdyby jen definitivnost mého rozloučení se s danou osobou způsobila, že by si o mne konečně řekla: „To je kráva, vykašlu se na lidi a začnu se sebou konečně něco dělat,“ budu neskonale šťastna. První velké rozhodnutí by měla za sebou.


Mé uzdravení prověřilo naše přátelství

Jelikož jsem během dospívání žila se zdravotním problémem, jenž mi způsoboval nedostatek vitamínů a minerálů v těle, byla jsem značně pohublá, bledá a unavená. Některé roky mi energie vystačila jen na přežití školy a ostatní mi bylo vzdáleným. 

Jednoho dne jsem se uzdravila, přibrala jsem – konečně jsem nabrala své vytoužené ženské křivky, dala si dohromady život a najela na vlnu ještě většího optimismu, abych si vynahradila léta nemoci a konečně si začala plnit své sny, na které mi nezbývala během střední energie. Dala jsem se do tvoření, zářila jsem štěstím, s lehkostí jsem studovala vysokou, chodila na rande, užívala si přírody a jídla, jež jsem během nemoci nemohla, začala si vydělávat a pořizovat hezké věci. Najednou jsem BYLA.

Závist je hrozná věc. A věřte, že závistiví vnitřně nespokojení lidé jsou schopní udělat a říci nekonečně mnoho věcí, aby vás stáhli dolů. 

Ze setkání s tímto člověkem jsem odcházela jakoby v mlžné depresi. Cítila jsem se pod psa, hnusná, blbá a frivolní.

Jednou jsem tak někde seděla v klídku u čaje a promítala si hlavou věci vyřčené touto bývalou kamarádkou. Došlo mi, že je schopná říct cokoliv, jen aby člověk od ní neodešel šťastně a sebevědomě.

Bohužel někteří lidé neušetří váš čas tím, že vám řeknou: „Jsi na mě moc dokonalá. Snažíš se mi naslouchat, odepisuješ včas, chodíš včas a ještě jsi milá, usměvavá, veselá a šťastná. To mě chceš zabít jako optimismem nebo co? Ve mně to probouzí hnilobnou závist. Nechci tě už vidět, chci si hnít. Nazdar!“ Místo toho vás lidi raději pomalu vytrvale po několik let psychicky ničí, energeticky vyžírají a namlouvají vám nepravdy o tom, jak se cítí a mají.

Trvalo hodně let než jsem si uvědomila svou vlastní hodnotu a fakt, že jsem jí vyhovovala jako nemocná kamarádka, nikoliv jako zdravá.

Poznámka na konec: Ironií je, že lidem spíše vztah naruší nemoc než uzdravení. Proto se tento konec přátelství dostal sem do bizarností.

 

Luciessence

"Nechť nás život baví, nechť jsme pro sebe svou esencí!"

Leave a Comment