to top

Budoucnost. Asi budu zvracet! Chce to plán!

Slyším-li nyní slovo budoucnost spíše se mi chce řvavě plakat nebo dupat. Neděsíme mě jen to, že mě čeká hledání práce, hledání svého místa na slunci, ale to, že má tohle místo mít trvalejší charakter. Práce po mnoho let – dekád, pak důchod a smrt. Děsí mě, že ta etapa má být nejdelší etapou mého života dosud. Děsí mě to tolik, že jsem se opět vrátila k svým meditačním zpěvům, abych ze svého vnitřního pomóc, vytvořila příjemnější zvuk zpodobněn óhm; i když ještě ty techniky evidentně nezabraly, protože z óhm se často stává óhomóc – pomóc!

 

Dnes jsem se rozhodla pro změnu. Protože za prvé, sama se sebou v sobě žiji a moje vnitřní nářky mě aktuálně děsí více, jak ozvěny ze sousedovic playstation stříleček budící mě uprostřed noci. Děsí mě více, než skutečnost, že asi je v chatě myš a já tu s ní budu muset přespat.

 

I když jsem vnitřním nastavením introvert, pasu po jisté dávce akce a poznávání spojeným s mým každodenním životem. Na základní škole jsem vydržela pět let a pak šla na osmileté gymnázium, protože jsem se na základce začala nudit. Ano, sama jsem si to v deseti vymyslela z tohoto důvodu. Po osmi ke konci náročných letech na gymplu, jsem šla na rok na jazykovku. Učila se tři jazyky, nahlédla do tajů čínštiny a brala každý přípravný kurz. Na vysoké jsem si dala tři roky mediálních studií a pak magisterské studium asijských studií. Začala jsem psát blog, vrátila se k fotografování, hudbě, Photoshopu a kreativčení všeho druhu. Vše se mi daří vzájemně propojovat v jedno a nebýt navenek rozháranou. Propojuji studia se zálibami, záliby se studiem. A teď mám přijít o všechen čas na pestrost, jen protože je tu zvykem být v práci a pracovat do důchodu?

 

Ještě, že už máme po Revoluci, naštěstí je doba, kdy padají předsudky a pýcha a možností i dopravních cest nám přibývá.

 

Chce to plán!

Udělala jsem si takzvanou „nástěnku vizí“. Napsala jsem si do ní několik věcí – zážitků, co bych chtěla v životě mít nebo zažít. Vize jsem se snažila konkretizovat a „vymalovat“ si je v hlavě detailně. Pak jsem si vedle napsala věci, které je třeba začít dělat, abych vizí dosáhla. Cílů prostě nedosáhneme, když nemáme postupy 😉 Praktické, reálné a velmi drobečkoidní typu: zaregistrovat se tam a tam, o tomhle si něco načíst, dokončit milión let nedokončené, protože jsem si v tom přestala fandit, zopakovat si angličtinu a pod.

Dodělala jsem svou nástěnku vizí. Je mi asi šoufl znova…

  1. Zapoměla jsem, že si zasloužím dobro a štěstí, poněvadž jsem měla v poslední době kolem sebe hodně závistivých a rádo vás ponižujících lidí. A rozhodla jsem se nevyčnívat a raději z očí zářit smutek, aby mi dali do budoucna pokoj. Blbost, co?
  2. Mám ve své budoucnosti celkem jasno a nebyl problém dát dohromady své cíle; vědět, co chci je, hádám, základ.
  3. Vzpomněla jsem si, jak jsem obhajovala divoce a vášnivě státnice, protože jsem se rozhodla, že je prostě dám, i přes přísnou komisi, debilní otázky a pocit, že ten den vyhodili málo lidí – pod limit. Dala jsem je a svou diplomkou vytřela zrak.
  4. Slušně mi ten článek pomohl dát všechna vnitřní pomóc  na jednu hromadu a zapálit je benzínem!
  5. Jasněji vidím, že pestrost nás ve škole neučí, ale je tu stále k mání. Sem s ní do mých vizí a cílů!

Lidičky, nevím, co bude. Netuším, ale kdyby mi něco vycházelo, tak nezáviďte, neshazujte mě a pracujte na uskutečňování svých cílů, protože to evidentně funguje 😀

A kdybyste hledali inspiraci hoďte vaše požadavky do Pinterestu, dříme tam mnoho oilustrovaných nápadů!

pápá a budoucnosti zdar, ať ji dáváme bez kinedrylu a s chladnou hlavou, Luciessence

 

 

Luciessence

  • Šárka

    Skvělý článek a tak nejak i muj postoj a celoživotní obavy. Bude co bude. Důležité je žít láskou a s láskou. Doporučuji vsak nevycnivat a uvědomit si ze jsme ženy. Tem se často nic neodpouští 😑

    23.8.2017 at 1:56 Odpovědět

Leave a Comment