to top

Symbolické archetypy mého těla: Tetování, piercing, jizvy a amulety.

Když jsem se vřítila náctiletostí do dospívání, byla jsem zarytě přesvědčena, že si nikdy nenabarvím vlasy a piercingy včetně tetování ke mně nepatří. Jak to tak bývá po své bio, eko a ezo životní fázi provedla jsem si vše.   V osmnácti letech (2009) opouštěla jsem po několika měsících nemocnici a rozhodla jsem využít příležitosti a nechat si píchnout druhou ušní dírku. První a poslední mou nejmilejší náušnicí v ní je stříbrná vážka. Vážku jsem poprvé viděla v dětství u Sázavy. Máma si nebyla tenkrát jistá, zda vážky štípou nebo ne, upozornila mě tedy opatrně na možné nebezpečí, pokud bych se jí chtěla dotknout. Nedotýkala jsem se jí tedy, ale líbivě pozorovala z vody, jak si trdlikuje v březích řeky. Byla prvním...

Continue reading

Dědova chata: Čas potkat se sama se sebou aneb introvertova dovolená.

Nejspíše jste si již zvykli, že jsem požitkářka libující si v přírodě a všech jejích tvarech, barvách, chutích a zvucích, co v sobě nese. A tam, kde na mne mohou působit stimuly přírody uvolňuji se, začínám zas  v posledních letech důvěřovat světu, dokáži se vykašlat na všechny obranné komunikační mechanismy hodící se v civilizaci a v nabytém vnitřním bezpečí mohu si dělat revizi svého vnitřního světa, pozorovat ho, nechat se jím inspirovat a spřádat plány pro mou krásnou budoucnost. Potkat samu sebe, být sama sebou. Být otevřeně introvertem, nikoliv uzavřeně extrovertem jako nyní v Praze.   Proč mě baví jezdit sama na chatu?     V SAMOTĚ MŮŽU COKOLIV   Jezdím si do dědovy chatičky v Posázaví pro vnitřní mír. A ať to zní jakkoliv snílkovsky a...

Continue reading

Běžkování: O tom jak jsem se k němu dostala a kde jsem to letos „krosila“.

Když jsem byla ještě v předškolním věku postavili mě sjezdové lyže, které mi sice byli větší, ale pro zážitek "jaké to je sjíždět kopec" byly dostačující. Zkusila jsem, namlela si pusu, zjistila jak lyže dokážou brát sebevědomí. Když jsme je vrátili známým a dívala jsem se, jak oni na nich učí dceru, přišlo mi jako pozorovateli zvláštní, že někoho baví sjet kopec, sjet kopec, sjet kopec a opět sjet kopec.   Moji rodiče naštěstí po svém seznámení vybrali pro trávení zimních dovolených běžky, nikoliv sjezdovky. Takže bylo pro ně přirozenější nabídnout tuto lyžovací variantu i mně. Tehdy jsem přikývla, byly mi zakoupeny bazarové fišerky a na šumavském vrchu Javorníku jsem si ve svých devíti letech opět nabila pusu. Naštvala jsem se, lyže odhodila -...

Continue reading

Vánoční užívání si.

Klasicky letos jako loni na růžovo. Růžová kalanchoe a vánoční kaktus to jistí. Výzdoba hotová.   Při našem adventním výletování potkala jsem v lese pařez a dozdobila ho lucerničkou. Nejlepší. Jsem se sebou spokojena.    Dumala jsem jaký diář si pořídit na další rok. Nakonec jsem se praštila přes kapsu a pořídila si svůj první Happy Planner. Paráda. Hezky zvesela se s ní dá pracovat. Do deníčku píšu si pár bodů, co bych chtěla v dalším roce splnit, když si je napíšu, musím je vždy provést. Jen nevím, kdo mě dá na ty letenky...

Continue reading

Zážitkov: Kávička, travička, pohodička v Podviní. #nepokakanypark

Podviní, park ve Vysočanech, dává příležitost k válení se v trávě, jelikož sem mají zakázaný vstup pejsci. Skvěle se tu rozmítá. Když je horko sedněte si v dolní části pod platany a když se chcete slunit, rozvalte se o něco výš. A pokud chcete dobrou kávičku k přemýtání uprostřed pražské zeleně, čtěte dále. Vystupuji na metru Vysočanská, vyjedu schody směr Náměstí OSN a nahoře vlevo vstoupím do obchodního domu Fénix. Pokračuji nejbližšími eskalátory do přízemí, kde si objednávám v Coffee Shop Company kávičku s sebou. Umějí dělat kávy ochucené, na vrch si můžete poručit kakao nebo skořici a mají tam i pultík, kde lze kávičku domixovat - nechybí na baru ani třtinový cukr. Jsem vlastníkem french pressu a už jsem si odvykla...

Continue reading

Zážitkov: Krásné pohodové francouzské bistro v pražských Holešovicích.

Oblast holešovické tržnice je místem, kam se jezdí z více důvodů. Buď jedete do Alzy, do Flextexu (látky), k Stoklasovi (galanterie), do Mallu, Pragonu (čínské bylinky), za zeleninou nebo prostě do jiného zázemí jiného obchodu či eshopu. Na jednom místě je naakumulováno více než hodně cílů naší možné cesty. I já sem jezdím. Někdy pro nekonečně dlouhý zip, jindy pro nový tablet a onehdy kvůli několika kilům třešní, protože jsem mlsná. Prostě jsem, už potřebovala v oblasti, kde jsem často, mít své dobré "kafé místo", abych si mohla svůj výjezd udělat příjemnější a zjemnit jeho loveckou povahu "rychle nakoupit a hned zas domů". Někdy je hezký den, máte čas a domů se vám nechce. Jindy domů musíte, ale uděláte vše proto, abyste...

Continue reading

Zážitkov: Kafčo s sebou k Vltavě z Kofárna Café na Malé Straně.

Řekla jsem si, že když máme léto  v rozpuku, pokusím se nebýt paralyzovaná horkem a postupně nasázím report o mých oblíbených "zážikových místech" v Praze, kam chodím nasát životní pohodu, jistotu a klid. Když půjdete třeba z Národní třídy k Národnímu divadlu, přejdete most Legií a za mostem vejdete do druhé ulice vlevo nesoucí název Zborovská, narazíte na celkem novou kavárničku Kofárna Café. Má krásně čistě a lehce působící interiér "simplicity", nesoucí se v duchu pohody a klidu. Dělají kávy ve velikostech kávařských, nikoliv v těch počeštěných/poameričtěných "kanystrech". Vždy mají na výběr ze dvou druhů kávy. Za každé mé návštěvy to byla volba mezi kávou z kontinentu amerického a afrického. Tento výběr mi vyhovuje, jelikož moc nevyhledávám podtóny káv afrických. Dát si zde můžete...

Continue reading

Audiovizuální snímky, které baví na Vánoce mne – převažují snímky, kde kouzla jsou patrná.

Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň. Stýská se vám po sněhu? Nádherné scény plné sněhu v úvodu filmu, kde se pohybuje i modrooký faun ve ztvárnění Jamese McAvoye v roztomilé šále kolem krku. Krásná zvířátkovská nora pana a paní jezevcové, postava "zimní královny", vytváří hezký dojem z tak trochu jiné pohádky. První díl Narnie má uzavřený konec. Britský charakter herců a několik scén z českých lesů nevyvolávají pocit, že jen koukáte na další americký trhák pro děti. Hvězdný prach Krásný pohádkový příběh o spadlé hvězdě, zlých čarodjnicích a jednom muži, který se spadlou hvězdu vydá hledat, ale nakonec v ní nalezne svou lásku. Tohle je jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Popelka 2015 Letos se vytasila americká produkce s další filmovou Popelkou a jelikož já Popelku...

Continue reading

Přišlo mi vhod: Vánoční povídky, zimní recepty, skořicový pletenec a pytel vosku.

Vánoční příběhy Vytáhla jsem z máminy knihovny knihu vánočních příběhů (ISBN 978 80-7384-360-1), na které se podíleli nejznámější autorky amerických "románků". Říkala jsem si, dlouho jsem žádný román nečetla, snad se mi nemůže nic stát. Stalo se mi, že jsem se dobře pobavila nad vykreslením některých scén. Životní nadhled dělá své. Už jsem pozapoměla, jak roztomilý dokáže tento žánr být. Ukázka: Líbal její šíji. Srub se rozsvítil v záři blesku a dunění hromu jako by zaznělo i v jejím nitru. "Ano," zašeptala, když mu dlaň spočinula na jejím ňadru. "Ano, prosím tě, miluj se se mnou." S něhou jí vzal tvář do dlaní a očima hledal její  zrak. "Ale já s sebou nemám žádnou ochranu." Na okamžik zatajila dech. Byla si jistá, že nemá žádnou přenosnou...

Continue reading

Rašelinová koupel se suchým zábalem Třeboň.

A tak se stalo, že konečně jsem se v Třeboni smočila v rašelině. Tolik let tam jezdíme a až roku 2015 se udál tento historický okamžik. Existuje v Třeboni více míst, kde se lze setkat s vanou plnou rašeliny. Buď můžete být oficiálním lázeňským hostem v Bertiných lázních nebo v lázních Aurora anebo vyzkoušíte penzion, jež nabízí „wellness služby“. Pokud ale do kraje zavítáte jako cyklista nebo turista, existuje i pro vás příležitost, jak se do rašeliny dostat. Takže buď přelezete plot, vstoupíte na soukromý pozemek a ocitnente se v místech, kde se rašelina těží, pak stačí jeden špatný krok a jste v rašelině hned anebo využijete služeb například Lazebny a penzionu Bílého jednorožce na Žižkově náměstí. (Prý je tam lazebna od...

Continue reading

Přišlo mi vhod: „Stuhárna“.

Nikdy bych nevěřila, že se dá otevřít živnost se stuhami, prýmkami a provázky, ale dá se to. A krámky se nachází ve Vítězné ulici v Praze. Mají pestrou škálu rozměrů a ustřihnou vám tolik, kolik potřebujete. Hledala jsem takhle v létě černou stuhu na klobouk, která by měla menší šíři než se sežene v obyčejných galanteriích. Pořídila jsem. A pak jsem si hrála se starým kloboukem, jež jsem chtěla vyhodit, ale ještě že jsem to neudělala, výborně se hodil do červencových a srpnových pařáků. A takhle to dopadlo. Touha "vyjevit se" originálně na filmovém festivalu v Karlových Varech byla naplněna. Mašle klobouk vážně ozvláštnila. Sedla jako...

Continue reading