to top

Celý víkend jsem nemohla vyjít z pokoje, zabarikádovaly mě učebnice biologie, chemie, matematiky…

V sobotu jsem si tak čilovala v čajovně. Chtěla jsem si projít všechny své staré poznámky a zápisky dva roky nazpátek a udělat si hluboké vnitřní filosofické odpoledne. Zjistila jsem, že si schovávám pěknou hromadu nesmyslů. Věci překonané a fakt blbé! K filosofování jsem se nedostala, vykrystalizoval se z toho praktický víkend plný fyzické práce a vyklízení.

Přišla jsem večer domů a koukala jsem se na jednu velmi vysokou skříň, co mám v pokoji. Skříň vysokou od podlahy ke stropu. Koukala jsem na ni a pak zas na ty své staré sešity s poznámkami. No, jestli jsem schopná schovávat si dva roky pět sešitů popsaných blbinami, tak se fakt děsím, jaké totální nesmysly schovávám v té skříni deset let!

Okamžitě jsem se pustila do třídění. Začala jsem věcmi ze střední školy. Zeptala jsem se sama sebe, zda ještě někdy plánuji maturovat? Odpovědí mi bylo prudké „ne“. Takže všechno ze střední šlo do popelnic.

(Znáte to, zákon přitažlivosti funguje. Jen to ignorované si nepřitáhnete. Moji rodiče mají dvě maturity, nikdy své maturitní otázky nevyhodili a přijde mi, že neustále pochybují, zda je vůbec dosažené vzdělání opravňuje cítit se uvnitřně sebe samých spokojeně, se musím zeptat…)

Vyhodila jsem učebnice francoužštiny, španělštiny, protože jsem je nesnášela – jedno velké vnitřní uf se odehrálo. Pokud si nepotřebujete vnitří uf prožít, existují v Praze antikvariáty učebnic, tuším, že někde v Myslíkově? Jinak knihy můžete prodat, vysokoškolské nejlépe hned mladším spolužákům.

Skříň skrývala mnohé. Dokonce jsem v ní našla rodičů straré svatební fotoalbum, jenž naše rodina několik let hledá. Nemám ponětí, kde se tam vzalo, ještě k tomu mezi máminými starými zpěvníky… Ale tak fotky jsou na světě a mamča je spokojená, že už se může opět cítit jako provdaná.

Takže jsem chodila dva dny s odpadem ke kontejnérům. Byla jsem velmi krutá a nemilosrdná. Když jsem si v hlavě tvrdila „mohlo by se to hodit“, automaticky jsem to vyhodila. Výborně funkční vzorec, doporučuji!

Prostě jsem už moc stará na to, abych lhala sama sobě. Nechci žít ve lži a být obcházet skříň nesmyslů, co se možná budou hodit. K čemu, Lucie? K čemu? 😀

Trochu jsem pomýšlela i na zlikvidování samotné skříně. Ale stále v ní potřebuji mít uchované materiály na poslední státnice a nový prostor se mi hodil pro hezké uložení stolního větráčku, mikrofonu, žárovek k fotografickým světlům, mému kufříku s akrylovými barvami a na látky.

Evidentně se mé životní záliby změnily. Evidentně mi nevadí mít v pokoji skříň, jejíž obsah je „aktuální“ a celkově mi tam její přítomnost dává smysl.

Pokud se k něčemu takové odhodláváte, vzhůru do toho! Ten pocit je velmi osvobozující. A nezapomeňte, jsme ještě ty trapné generace, co začínaly studovat bez internetu, takže můžeme mít v sobě silnější pocit skladovat „papír“. Nenechávejte si nic, co si můžete vygooglit, pokud k tomu nemáte opravdu silnou – hodně velikánsky moc silnou citovou vazbu. Nepotřebujeme mít doma v jedné skříni všechny romantické francouzské literáty, protože by se mohli hodit! Proboha k čemu? Živí nejsou, na rande s nimi nepůjdete!! 😀

 

Luciessence

Leave a Comment