to top

Jediná vlastnost, která mě na lidech rozčiluje – nezodpovědnost za vlastní život!

Začátkem června se mi podařilo složit mé poslední státní zkoušky a zakončit tak všechna má studentská léta. Když se zpětně ohlédnu vidím, že jsem všem na život vás připravujícím institucím věnovala počítáno od školky celkem 20let svého života. Od učení malování srdíček ve školce jsem se dostala k rozvíjení mediálně-kulturálních faktů v prostředí Jižní Koreje. A věřte mi, kdyby mě tehdy někdo vyrušil v mých pěti letech od malování těch „paskvilózních“ srdíček, s klidem bych se na tu předestíranou budoucnost – nynější přítomnost podívala, a i přesto, jak moc bych jí nerozuměla, by mě ten obraz přišel milý a působil by na mě klidně, protože bych tam viděla samu sebe, a ne nikoho cizího.

Ano, škola nás hodně ovlivní, hodně naučí. Dá nám znalosti akademické, i nás poučí o soutěživosti, pravidlech společnosti a všelijaké lidské povahové pokroucenosti. Lidé, jež mě po dlouhé době vidí, říkají: „Luci, ty jsi pořád stejná!“ A pak v jejich očích vidím, jak je to vlastně obrovsky uklidňuje, našli pevný bod. Vidí, že můj život se obrovsky mění, ale já zůstávám sama sebou.  

A to přesně myslím, tím, když mluvím o malé Lucince dívající se na její budoucí já. Je klidná, jelikož vidí samu sebe, stejně jako když se já – Lucie podívám zpátky, vidím opět jen samu sebe. Doufám, že rozumíte tomu, co se vám snažím říct. Jak tu teď sedím, uvědomují si, že škola nás formuje, stejně jako my formujeme sami sebe. Škola i práce nás ovlivňují, mění naši náladu, postoje nebo názor. Ale to, jak ovlivní naše chování je jen na nás. Pokud vezmeme za své nenávist, přetvářku, pózy, přecitlivělost, zradu, skepsi, depresi, traumata nebo třeba stereotypy vážící se k danému pohlaví a posadíme to ve své osobnosti na místa, kde je náš charakter, temperament a instinkty, určitě tak zcela jistě vyděsíme své mladší školkové já nyní a můžeme si už za to sami.  

 

Často svádíme na rodiče a instituce, jak nás naprogramovali, ale uvědomme si, že za svůj život jsme zodpovědní už my sami. Navštěvovat instituci může znamenat sem tam blbou náladu, ovšem nemusí to měnit náš charakter, pokud sami nedovolíme. Zlobíme se na druhé, přitom by bylo efektivnější zlobit se na sebe, jak neumíme přijmout zodpovědnost za svůj život a naučit se fungovat v prostředí, které tu aktuálně je nastavené.

Vezměte si veškeré hrdiny z příběhů, ti, co utíkali zbrkle, byli většinou hned zabiti při útěku. Ale ti, co si kopali dvacet let tunel na svobodu, se svobody dočkali a byla velkolepá.    

Počkejte, zvoní mi telefon… Aha, tak mi zrovna volal generální tajemník jednorožčí unie, prý se ještě na anektování naší planety v tomto století nechystají. Takže nečekejte na kouzla a naučte se tady žít. Jednorožci vás nezachrání, jak jste se dozvěděli z telefonátu. Není čas utíkat, ale do strachu vejít, abychom ho mohli rozpustit 😉  

Tahle Země už svá pravidla má, začněte podle nich hrát, učte se je chápat a ona vám pak dá návod, jak je měnit. A přestaňte vyměňovat knihy typu Tajemství za zdravý rozum! Lidi jako já, co mají dostatek vlastní sebereflexe, pak musí životem provázet ty za sebe nezodpovědné, a je to vážně otrava vás furt životem tahat za sebou. A čím jsem starší, tak mě to rozčiluje víc, protože vidím, jak já makala a přemýšlela o životě tolik let a vy jste stejně let utíkali abyste mohli utíkat dál a chcete po těch samostatných, aby vás vzali za ruku, odvedli vás na správné místo a řekli, co tam máte udělat, nejlépe když to ještě udělají za vás.  

 

Také se umíte krásně užírat tím, jak je svět zlý nebo se umíte krásně topit ve své blbé náladě. Stává se z vás infekční zpomalený hmyz, co dělá na pracovišti nepohodu těm, co se strachem pracují. Fakt mě štvete! Nezodpovědnost za svůj život, je jediná věc, kterou na lidech bytostně nesnáším a byla vždy důvodem konce kamarádství nebo vztahu. Nejsem zlá, jsem vnitřně unavená z žití za vás. Od bytí nelze utéct, ani smrt vás nevysvobodí, proto jdu dál, učím nezodpovědné zodpovědnosti, zkouším jim to říct každou možnou cestou – i tímto článkem. Otevřeně s nimi mluvím o všem, co se mi kdy stalo a otevřeně na ně nechávám dopadat můj optimismus, který je mi vrozeným. A vím, že má osoba v druhých vyvolává závist, zášť, zlo. Ale právě tohle negativní, co ve vás vyvolávám je vaším klíčem k tomu lepšímu.  

Inspirací není jen Pinterest a hezká fotka na instagramu, inspirace je ukryta i v závisti, jež prožíváte! Ta závist vám říká, že je třeba probudit svůj pravý charakter a očistit se. Očistit váš nervový systém a zapomenout utíkat.   Nepovažujte domnělé zlo vždy za zlé, ale za cennou lekci. Nebojte se navštívit odborníka či terapeuta a prosím řešte své problémy. Jinak vám v životě nezůstane jediný ryzí upřímný člověk, ale jen ti opravdu zlí, se kterými se budete litovat a umírat.

 Vydržím toho hodně. Hranici mi určuje tělo, pokud se vaše nezodpovědnost na mě začíná projevovat fyzicky, končíte u mě. A že vás nebylo málo… A stále mě vyhledáváte a stále závist nechápete.  Klid přijde v momentě, kdy přeberete zodpovědnost za svůj vlastní život a žijete vědomě. Řešíte a učíte se. Úteková tendence je na nic. Velký vnitřní klid je v těch, co neustále vstupují do rozbouřených moří. Klid je darem za vaši odvahu. Proto se nemusí má malá Lucinka děsit té velké. Její charakter je neměnný, jelikož žije vědomě.

Velicí lidé = vědomní a zodpovědní lidé.

Raději se na vědomé a zodpovědné lidi zlobíte, než se od nich učíte.

PS: Pro konkrétní řešení vašeho problému se obracejte na odborníky, na na mě.    

Luciessence

Leave a Comment