„Jsem si protivná svými vlastními výmluvami!“

Řekl mi na to před několika dny jeden člověk: „To jsou ale strachy.“

Není to o nedostatku času, talentu nebo nedokonalých schopnostech. Je to hlavně o strachu.

Pamatujete na Harryho Pottera a jeho rozmluvy s Brumbálem? Jednou mu Brumbál řekl, že nejvíce ze všeho se Harry bál mít strach. Což bylo podle Brumbála velmi moudré. (Neznám přesné znění, ale snad pointu interpretuji dostatečně správně.)

Nemám super univerzální radu na odbourání strachu. Promiňtě.

Ale pokud mám pocit, že se potřebuji v životě posunout dál, ale zároveň s tím v ruku ruce přijde strach, pomáhá mi nezačít se v hlavě rozptylovat jinými myšlenkami nebo nedej bože vymlouvat se, že to z nějakého důvodu nejde. Prostě si ten strach pojmenuji a uvědomim si, že ho mám. Nebojím se mít strach. Není špatné mít strach, strach dokáže být velmi užitečný, mějme k němu úctu. Pokud se nebojím věc/problém si prohlédnout, podaří se mi posunout se dál. A není to jen otázka praxe, stejným postupem se se strachy pracuje i v meditaci.

Krásný den!

Zanechejte komentář zde...