to top

„Pokud si troufneme přemýšlet o tom, proč jsme se stali, kým jsme se stali, můžeme to pak změnit.“

Ptala jsem se včera své maminky, jestli si myslí, že by na sobě lidé měli pracovat, rozvíjet se a snažit se být lepšími. Maminka mi přinesla úryvek z knihy od Griet Op De Beeck „Pojď sem, ať ti můžu dát pusu“. Jedná se román, kde nešťastnou hlavní hrdinku přivádí okolnosti a jeden muž k sebereflexi, aby se ohlédla za sebe a pochopila, proč je tím, kým se stala. Odvažuje se nad sebou zamyslet, přichází na významné mezníky svého života a pouští se do osudových změn.

 

 „Pokud si troufneš přemýšlet o tom, proč ses stala tím, kým ses stala, můžeš to pak změnit. Na to nesmíš zapomenout.“

 

Koumala jsem nad tím proto, že mi nepřijde logické, ani srozumitelné, proč se lidé častěji neuchylují k hledání perspektiv na svou osobnost, charakterové a povahové vlastnosti, životní okolnosti a prostředí, ve kterém se nachází a nesnaží se je proměnit, aby si život zjednodušili, cítili se v sobě lépe a prostě nepůsobili tak komplikovaně; (paradoxně pro ně působím komplikovaně spíše já). Vnímám svět někdy pohádkově, protože prostě mám otevřené cítění, ale zároveň svět vnímám věcně, logicky a můj rozum umí být přirozeně analytickým. {Pokud vám to něco řekne, tak jsem člověk s nízkou latentní inhibicí (= s permanentně zrychleným vnímáním) a nějakým tím IQ}.

 

Když se seznamuji s člověkem má hlava mi o něm vyrábí celkový obraz tvořený spoustou podmnožin – aspektů. Zjednodušeně řečeno vnímám kým je, kým se dělá, kým by mohl být (díky svým potenciálům) včetně celého vizuálního a zvukového prostředí, ve kterém nyní jsme. V rytmu rychlého tik tak to má hlava dělá stále dokola.  Tyto závěry produkuje automaticky sama a dostávají mě celý život do konfliktů, jelikož jsou pro mě jasné věci, jež lidé za jasné a své nepovažují.

 

Až v dospělosti jsem zjistila, že tohle vážně není normální spolu s další mou charakteristikou vážící se k nízké latentní inhibici. Jsem takový chodící psycholog (a osina v zadku) pro vnější svět. A lidé často nechápou, že nechápu, jakou perlu jsem to řekla. Ale já to vážně většinou nechápu 😀

 

Často ze mě padají věty typu: Budeš se s manželem rozvádět, když jsi mu pravidelně nevěrná? Jak ví, že jsem mu nevěrná? Nevadí ti celý život žít v póze a nebýt autentická? Už já sama zapomněla, že žiji v póze. Kdy si přiznáš, že máš rakovinu z přehlížení svého těla a potřeb, vážně tě pořád baví chodit po doktorech? ??? Jak se ti žije s potlačovaným hněvem na rodiče, to musí být strašné mít ho v sobě 40 let a každý den ho pracně ignorovat? Cože? A víš o tom, že ten člověk, kterého považuješ za hodného je násilník? Ne,…

 

Rozhodně mě to, ale asi neomlouvá, protože většina…

 

Ale už jsem se za svůj život naučila i normálně plkat 😉 Osvojuji si zdejší jazyk.

 

No a proto jsem ze své podstaty fanouškem „seberozvoje“ a je mi divné, jak lidi vlastní seberozvoj nemůže zajímat a nevidí jasně souvislosti definující příkladmo jejich neštěstí. Tudíž i většina rozhovorů se mnou vždy nějak sklouzne k něčemu psychologickému nebo se promění do filosofických debat o životě. Na vědomí však dávám: Vše dělám a říkám s uvědomím, že lidi nemohu změnit, jen jim mohu dát šanci/příležitost moci se změnit poskytnutím mého postřehu a pak je nechávám žít; nejsem žádná bohyně, abych si fandila a motala se lidem do žití. Prostě je akceptuji, avšak to neznamená, že jsou pro mě hrdiny všedních dnů a já nejsem jejich osinou v zadku (nebo oni pro mě osinou v zadku a já pro ně hrdinkou). A také to neznamená, že já sama jsem pro sebe hrdinkou všech mých všedních dnů, i když spíše ano 😀   #sebereflexenamujnarcismus

 

I tak je nutné říci: Pochybovat a nevědět je důležité jako vědět, povědět, vyjádřit se, přeměnit, tvořit, nelhat si a být – šťastný třeba. K životu bychom měli být všímaví, vnímaví, k sobě pravdomluvní a učit se nebát realizovat sebe i jiné věci, protože když tohle dokážeme, začíná vznikat náš vnitřní mír, spokojenost, vyrovnanost a naše JÁ nám pak pomůže ustát i vnější/vnitřní bouřky s lijáky. A ten úryvek z knihy říká tohle vše, tedy mi přijde geniální.

 

A když se vám tohle bude dařit, já budu mít více kamarádů… O:-) Tak šup do seberozvoje!

 

Luciessence

"Nechť nás život baví, nechť jsme pro sebe svou esencí!"

Leave a Comment