Proč je príma trávit čas o samotě?

Odpočinete si od lidí a hluku světa. Nemusíte vyvíjet žádnou interakci, vystačíme si s tvořením a pozorováním.


Nemusíme se setkávat s lidmi hovořícími skrze svá traumata a bolesti z minulosti. Žádné napětí svalů a neustálé bytí v pozoru, co vám zas kdo řekne milého.


Klid. Vše se zpomalí.


Můžeme si vychutnat oblíbený čaj a hudbu konečně v klidu. Neřešíme, když hudba hraje více nahlas, aby vynikla kytarová sóla a okořeníme-li celou seanci vyřešením zanedbaných úkolů, eliminujem nežádoucí, jež by nás vyrušit mohlo.


Nemusíme žít pocitem, že zrovna někdo zkoumá naše mastné vlasy a vytahané tričko se zapranou marmeládou.


Můžeme se zadívat do prostoru a jen tak koukat. Nikdo se nás neptá: „Nad čím přemýšlíš?“ nebo „Na co koukáš?“
Prostě si můžeme žít ve svém světě, aniž by o nás někdo řekl: „Zas kouká do blba,“ nebo „vypadáš naštvaně.“


Chvíle o samotě jsou chvílemi, kdy se můžeme cítit krásní a dokonalí.


Povídání si nahlas! Zpívání si bez zábran. Tancování celým bytem.
Můžeme být čímkoliv – moderátorem, nejlepším zpěvákem nebo tanečnicí. Za každý výkon nám tleská celý stadión a můžeme dostat tři MTV Video Music Awards za jeden večer. (A druhý den znova.)


Máme čas sami pro sebe. Můžeme se poznávat, pozorovat emoce, myšlenky a vtipně si je glosovat. Nejlépe se přece směje vlastnímu vtipu, protože je trefný a opravdu myšlen upřímně.


 S poznáním sebe si uvědomujeme, co nám v životě vadí a co chceme změnit.


Máme čas zjistit po čem naše srdce touží a jakým směrem se vydat. Svá rozhodnutí pak děláme jistě a víme, že se jejich realizace povedou, protože to jde z hloubi nás. Není potřeba VĚDĚT, je potřeba věci správně CÍTIT. Cesta to bývá delší, ale pokud s věcí vnitřně ladíme, výsledek je nesmrtelný.


Čas snít a představovat si tu nejkrásnější budoucnost. Odpoutat se právě od rychlosti a zmatku světa, který nás žene dopředu a nedovoluje nám „zvýšit laťku“ – nebo-li neskutečné proměňovat v realitu. (Nic není tak fantastické, aby to nemohlo být skutečné. Jules Verne)


Vykašlat se na chytré rady a pořádně se vyspat bez nařízeného budíku.


Mizí hranice a přicházejí jednorožci.


 

Když se poznáme, známe se lépe, cítíme se v sobě lépe, vážíme si sebe, máme se rádi, a když někdo řekne: „To je kráva“, přejdeme to, víme, že se nás to netýká – jsme přece dokonalí.


 Poznatek ze života: Kdo neumí vyjít sám se sebou, neumí vyjít ani s lidmi. Cesta nezačíná vně. Cesta začíná uvnitř nás. A kdybych chtěla použít i to, co jsem se naučila v meditaci, není nic více než my sami. Žadný smysl života, žádné opěrné body, jen my. Kdo pozná sebe a procítí ten okamžik nalezení, najde i vnitřní sílu. V naší síle srdce tkví všechna uzdravení a moudrost, jež potřebujem. Pokud máte sebe, je vám jedno, co vám svět diagnostikuje, protože víte, že to k vám nepatří. A tato zkušenost může být prožita různými způsoby, nejen meditací.

Zanechejte komentář zde...