to top

Neplatí mě za stres – nové motto roku 2021

Necelý rok jsem si moc práci pouštěla do osobního života. A tak jsem se na situaci dívala zleva, zprava a docházela jsem k tomu, že to není nic jiného, lepšího ani horšího než obyčejný stres. Jelikož už mám z minula zkušenosti s úzkostně-depresivní poruchou, panikami a do toho se mi opět objevil starý kámoš ekzém, věděla jsem, že potřebuji situaci nějak řešit. 

Už mě obtěžoval a vysiloval můj narušený spánkový režim. Nedokázala jsem vypnout, přestat myslet. Dovolená mi došla a moc jsem nevěděla, jak si pomoci. Stále jsem bydlela u rodičů, nervy jsem z nich měla někdy na pochodu a své zdraví jsem hodně zachraňovala procházkama, víkendama, svátkama a ASMR uspávacíma nahrávkama 😀 Prostě jak to jen šlo, dyť mě znáte, jsem optimistka, co vidí tu sklenici furt z půlky plnou a snaží se a snaží, až na něco přijde. 

Před Vánoce jsem sledovala koronavirovou situaci a polemizovala jsem si v hlavě o tom, že by mě jedna nemocenská vysvobodila. Čas běžel stále dál a já šla na Nový rok spát s bolestí těla. V noci už jsem měla skoro všechny příznaky našeho známého neduhu a ráno mi bylo jasné, že musím vyjet na PCR test. Ten to “kupodivu” potvrdil a tak jsem se dostala do klidu izolace. V práci se beze mě museli ze dne na den obejít. A já se konečně mohla vypnout. 

Vlastně i přes veškeré nepříjemné příznaky mi ta nemoc neskutečně bodla. Vyspala jsem se, v noci a přes den mnou provibrovaly zážitky posledních měsíců, utřídila jsem si věci v hlavě a došla jsem ke svému novoročnímu mottu: Neplatí mě za stres! 

A prosím nevykládejte si to špatně, jsem z podstaty pracant až workoholik, mám svou práci ráda, několik měsíců jsem hledala mezery v mém time managmentu a pak mi došlo, že tam nejsou! Buď budu muset změnit práci, nebo se naposledy pokusit změnit přístup k ní. 

Což mi v posledních týdnech vyšlo. Neměla jsem pocit, že bych dostávala málo peněz za odvedenou práci, měla jsem pocit, že já té práci dávám ze sebe něco navíc, co ode mě ta práce nevyžaduje. Dávám jí stres! Možná to zní srandovně, ale když jsem si to pojmenovala, došlo mi, že stres nemám v pracovní smlouvě, nikdo nechce, abych ho produkovala! Nikdo mě za stres neplatí.

Vždy když lapu v práci po dechu, vzpomenu si na své motto, zvolním a zatím mě to zklidní, pomůže mi to s prioritizací pracovní úkolů. Pár lidí už motto pobavilo a řeklo, že si to snad pověsí do kanceláře na zeď. I proto vám to sem píšu: Za stres nás nikdo neplatí! 🙂 Ale pokud jsi lenoch, tak na to zas v klidu zapomeň. 

Leave a Comment